Wogastisburg, pravoslavný kostel na Vyšehradě a Morava

Vykopání základů byzantského kostela na Vyšehradě mi připomnělo několik souvislostí. To mne vede k několika domněnkám, kterým bych přisoudil pravděpodobnost pravdivosti mezi 1 a 5 % (kus od kusu), a které rozvádím v dalším textu.

Pro připomenutí - slovanskou liturgii podporoval kníže Oldřich, který také založil Sázavský klášter, původně navazující na cyrilometodějskou tradici. Český stát byl v nevýhodném postavení, již tenkrát výrazně zasahoval do Římského císařství (které se samo chápalo jako nástupce Říše římské, nikoli německý stát - termín Svatá říše římská národa německého má smysl teprve až po formulování německého národa po roce 1815, kdy Svatou říši římskou nahradil Německý spolek - další poznámka, za Říši římskou byl označován státní útvar, jehož poslední sídlo bylo v Konstantinopoli). Odkazy vedou do Wikipedie.

- první nepravděpodobná možnost - kníže Oldřich komunikoval s některým z byzantských biskupů, nebo přímo s vyslancem byzantského nebo bulharského císaře; někdo z nich mu mohl poslat stavitele a kníže mohl na znamení, že by také nemusel patřit pod západní církev, nechat vybudovat "východní" kostel; první český král Vratislav II. jej pak asi musel před příjezdem trevírského arcibiskupa narychlo nechat zbořit, aby to nevypadalo jako moc velká provokace (a záznamy o něm nechat zmizet). Vyšehradský kostel byl přitom pravděpodobně větší než tehdejší bazilika sv. Jiří a samozřejmě i než rotunda sv. Víta či kostel panny Marie.

- možná důvodem pro Oldřicha byly problémy s druhým pražským biskupem Vojtěchem, které byly stále v živé paměti; Vojtěch byl názoru, že český stát by měl být vazalským celkem pod římským císařem, a nezávislost a arcibiskupství se snažil dosáhnout pro dnešní Polsko a Uhry (Slavníkovci měli možná pocit, že vládnoucími knížaty měli být oni, a když ne oni, tak nikdo, nebo pod německou nadvládou možná očekávali lepší postavení. Ostatně i kníže Václav si myslel, že by bylo lépe být jen lenním knížetem v říši, než být samostatný. Takových osobností, prosazujících pro Čechy podřízené postavení, byla u nás celá řada, teprve Jiří z Poděbrad prosazoval spojenectví více států na základě rovnosti).

Následující úvaha vychází z předpokladu, že (kníže?) Sámo je totožný s Přemyslem. Pravděpodobnost 1%, ale vyloučit to nelze. Svědčí o tom například "relikvie", zachované po Přemyslu Oráčovi - torna a lýčené střevíce. Na orání se moc nehodí, ale zato jsou dobrou výbavou pro středověkého kupce. Samozřejmě by to posouvalo Přemysla někam na Moravu, kde byl střed Sámovy říše, ale na Vyšehradě jistě nesídlil - byl osídlen stejně až později.

Přemysl si vzal Krokovu dceru (jedná se o pověst, takže je možné, že i dalších 11 dívek, o kterých se nemluví).

Je ovšem třeba podotknout, že kníže Krak byl zakladatelem Krakova. Dcera polského Kraka si ovšem Przemysława nevzala, a polský Přemysl nebyl oráč, ale kovář, a vládl bezprostředně po ní - ovšem bez návaznosti. Vládl pod jménem Lešek I. někdy po roce 700, což by s ohledem na historickou paměť také odpovídalo. Pravděpodobně založil město Przemyšl, které leží na obchodní cestě z Krakova na východ, asi směrem na Kyjev.

Jméno Libuše je doloženo až v Kosmově kronice. Pokud byl Sámo současně i Přemysl, pak je ovšem možné, že jeho potomci pak vládli v těch knížectvích, odkud pocházela ta která Sámova manželka. Tedy nejen na Moravě, ale i na Levém Hradci či v Krakově. Přijetí slovansky znějícího jména Přemysl je pak s ohledem na okolnosti poměrně logické (třeba Samuel by v češtině znělo divně). Současně by to vysvětlovalo možný společný původ Přemyslovců a Mojmírovců (podobný tvar zvukovodu v lebce odkazuje na nějakého mužského společného předka).

Stadice mohly být prostě jen symbolické území, první, čemu kdo rozuměl při odpovědi na dotaz, odkud přicházíš.

Oráč jako autor vyorání symbolické rýhy, vymezující hranice, je zase velmi symbolická postava. To mimochodem nevylučuje jeho účast na založení Prahy, na onom vyprahlém vrchu původně byla jenom brázda, vyznačující shromaždiště nebo náboženské území (kde mimochodem nesměl nikdo přebývat, ani stavět; opevněné bylo později zhruba dnešní třetí nádvoří, což již je sousední území, a zde byl postaven i první křesťanský kostel, nikoli na posvátném území (asi zasvěceném Santovítovi).)

Sámova akce naproti tomu nepochybně vedla ke sblížení vládnoucích rodů - tedy nikoli, že by z nich udělala spojence, možná spíše naopak, ale jistě se pak spolu častěji stýkali (a komunikovali), než předtím. Pozitivní vztah Mojmírovců a Přemyslovců v době Bořivoje I. může být dán dalšími pozdějšími příbuzenskými vztahy, nebo jen vzájemnými sympatiemi.

Z toho by mohlo vyjít další, již trochu přehnané srovnání.

Wikipedie uvádí: "Austrasijci ve středním a hlavním proudu Dagobertovy armády oblehli pevnost Wogastisburg, kde zůstal veliký počet slovanských Vinidů (mylné pojmenování pro slovanské kmeny). Po třech dnech došlo k bitvě, v níž byl pobit velký počet obléhatelů. Zbytek Dagobertových vojsk se dal na útěk, a ponechal na místě výzbroj a výstroj." Ve Fredegarově kronice je ještě zmínka, že "Vinidé potom mnohokráte vpadli pustošit do Durynska a do jiných území království Franků.".

Taková událost musela zanechat v lidech dojem, určitě se o ní pak celá staletí vyprávělo. K jakému zkreslení mohlo dojít při ústním podání přes deset či patnáct generací? Třeba se pak mohla splést i role jednotlivých zúčastněných a jméno panovníka? Srovnejte prosím s jinou pověstí:

Lucká válka

Lučané sídlili podél řeky Ohře. Jejich knížectví tedy představovalo hraniční celek, sousedící s Franckou říší. Dále na západ byly jen hory a pak až Durynsko.

Pověst uvádí, že kníže Neklan pošle oddíly vedené Čestmírem proti Lučanům.. V Lucké válce prý pobil Neklanovy nepřátele a sám zemřel. Neklan se ujal sirotka po poraženém knížeti Vlastislavovi a svěřil ho svému příteli Durynkovi. (atd.)

Takhle to vypadá jako běžná bitva o to, kdo bude knížetem Čechů. Až na jeden detail: "V bitvě podle pověsti Čestmír zabil Vlastislava, přišel o svého koně a nakonec byl sám zabit. Češi povzbuzení Čestmírovým vítězstvím, vyhráli bitvu. V bitvě se střetlo asi dvacet tisíc mužů, což byla desetina tehdejšího obyvatelstva na území dnešních Čech.".

Možná těch 20 000 vojáků (každý si pár přidal, ale muselo jich být opravdu hodně) naopak představuje armádu, která přišla Lučanům na pomoc. Pokud by Wogastisburg bylo hradiště Rubín u Podbořan, pak by lokalizace i odpovídala následujícímu vpádu do Durynska (zajímavá shoda, ale mohli tam naopak někoho zajmout). Tři dny pak mohlo trvat, než posel sebral vojsko po hradech řekněme v Polabí a než dotáhli zpátky na podporu obleženému hradišti. Pokud je Frankové nečekali tak brzy, mohli být opravdu překvapeni a nepřipraveni na boj. To úžasně velké číslo (kde by se tehdy vzalo tolik bojovníků?) možná odpovídalo tomu, že ze začátku vypravěči ještě věděli, že poražena byla armáda Francké říše, tedy opravdové velmoci. Posluchači, kteří to později převypravovali, zase vůbec nemuseli vědět (chápat), že tím směrem je nějaká velmoc. Pro ně tím směrem byli Lučané. Ale možná Přemyslovci opravdu vyhlásili trestnou výpravu na Lučany a opravdu se sebralo 20 000 lidí, kteří si chtěli užít rabování. To by v Čechách také znělo velmi pravděpodobně.

Hlavní nevýhodou této hypotézy, která ji ovšem naprosto vylučuje, je rekonstrukce postupu Dagobertových vojsk, které zjevně postupovaly podél Dunaje. Wogastisburk tak musí být v Dolních Rakousech nebo na jižní Moravě, nejspíše na Znojemsku.

Naproti tomu sídlo samotného Sámy muselo být na jižní Moravě, s ohledem na předpokládanou blízkost Avaraké říše. Nabízí se Mikulčice, kde bylo i v době Velké Moravy významné středisko, přestože sídlo mojmírovců bylo na Velehradě. Další možnost je hradiště Děvín (u Bratislavy), kde nemusí být po stavbách ze Sámovy doby moc stop proto, že ještě mohly stát budovy postavené Římany mezi druhým a čtvrtým stoletím. Pro to by mluvilo to, že Rostislav nechal Děvín znovu opevnit. Také je možné, že Sámo Děvín dobyl (měl by logicky být obsazený Avary).

Z logiky věci (Sámo a jeho družina byli nejzranitelnější součástí říše) a z analogie s říšskými císaři ale vyplývá, že panovník nejspíše byl chráněný tím, že neměl sídlo nikde, a táhl od hradiště k hradišti. Tím by současně nahradil problém vybírání daní. U každého ze spojenců získal na nějakou dobu ubytování, v Sámově družině se vyměnili lokálním knížetem dodaní bojovníci, obnovili si vybavení, vybrali daně, zkontrolovali administrativu a odtáhli dál. Protože u každého knížete měl lokální manželku, může odpadnout námitka, že někde přeci musel mít ženu (ženy) a děti. Prostě mohly bydlet u rodičů.

"976 Je zmíněn moravský biskup jako podřízený mohučského arcibiskupa. Znamená to, že velkomoravské Metodějovo arcibiskupství již v té době neexistovalo." (Wikipedia).

Na tomto místě se ještě vrátím k již zmíněnému záznamu Fuldských letopisů: Wihingus … prius Marahavensis ab apostolico destinatus episcopus… („… Viching … dříve určený papežem za moravského biskupa…“). Viching byl určen papežem moravským biskupem.

Také: "V listině mohučského arcibiskupa Willigise datované 28. dubnem roku 976 je mezi přísedícími soudu nad vraždou aschaffenburského kantora Gozmara uvedeno ve svědečné řadě vedle biskupů špýrského, wormského a pražského také jméno biskupa moravského: 'Quapropter auctoritate ipsius, astipulantibus quoque assessoribus nostris, venerabilibus episcopis, Spirensi, Wormatiensi, Pragensi, Moraviensi pro manifesto parricidio Gozmarum ab officio et beneficio deposuimus...' " (cit. z bakalářské práce Jitky Sedlářové).

Také: "po boku Dětmarově vystupuje jako poradce mohučského arcibiskupa také biskup moravský. Kdo byl tento moravský biskup? Není stopy po zakládací listině moravského biskupství. Z toho plyne, že jde o zbytek staré církevní organizace, kterou papež Jan IX. s pomocí arcibiskupa Jana a biskupů Benedikta a Daniela obnovil na Moravě po vyhnání slovanských kněží v letech 899-900."

Existovali biskupové, kteří měli misijní poslání, a ti mohli mít titul biskupa země, kam byli posláni. To ale není tenhle případ. Nějaké biskupství se jmenovalo "moravské". Biskupství se vždy pojmenovávalo podle města, kde bylo založeno. Pokud se tedy nejedná o absolutní výjimku, pak někde muselo být město, které se jmenovalo Morava.

Pokud na Moravě bylo město stejného jména (ostatně, země se označovala Velká Morava), pak by logicky muselo ležet na řece Moravě.

S ohledem na počet církevních památek z doby velkomoravské se nabízí dvě lokality, Valy u Mikulčic a Staré Město/Uherské Hradiště. V obou lokalitách jsou vykopávkami doloženy církevní stavby (dokonce zděné). S ohledem na rozsah staveb se zdá, že Metoděj byl arcibiskupem spíše v lokalitě Staré Město, a protože biskupové Jan a Silvestr se hlásili k jeho tradici (na Metodějově stolci, ale jako biskupové - Metoděj byl arcibiskup), bylo město Morava nejspíše právě zde. Místní mu tak nemuseli říkat, pro ně to mohlo být (podobně jako pro obyvatele Říma) prostě "město". Velehrad by pak bylo označení jedné z jeho částí, asi čtvrti, kde sídlil vládce a bojovníci.

U Mikulčic mohlo být sídlo jednoho ze sufragánních biskupství (další bylo v Nitře a pak možná v Krakově).
Pokud jde o rozsah vykopávek u Mikulčic, je třeba podotknout, že je tomu tak proto, že se provádí na nezastavěné ploše daleko od města. Rozsah sídelního útvaru Staré Město/Uherské Hradiště je pravděpodobně větší rozlohou a také se zde nachází pozůstatky valu o tlouštce až deset metrů, přičemž zemní val zevnitř podporuje palisádu a zvenčí je "až dva metry silná kamenná plenta". To by odpovídalo zajištění pevnosti Veligrad proti útoku ohněm, a také konstatování kroniky, že Francká vojska oblehla Velehrad a "nevýslovnou pevnost Rostislavovu" (Fuldské anály, 869 -?). Když pevnost uviděli, obléhání vzdali a odtáhli (neměli možnost získat dostatek potravin pro obléhající vojska, a dobýt silou ji evidentně nešlo). Samotné trhové město mohlo mít mnohem skromnější opevnění.

Nevýslovná pevnost Rostislavova/Svatoplukova - moravské území již bylo jednou Franky dobito, takže kníže Rostislav mohl předpokládat další útok. Opevnit lépe celé město Morava si asi z finančních důvodů dovolit nemohl. Takže vybudoval na ostrově (nebo na břehu řeky a prokopal nové rameno) novou pevnost, v dnešní lokalitě Rybáře. Dva metry tlustá kamenná zeď (z pískovcových kvádrů) odpovídá výšce minimálně čtyři, spíše osm metrů. S ohledem na potřebu nejprve přebrodit řeku je obtížné použít jakékoli obléhací stroje, a tehdy se ostatně používaly spíše jen žebříky. S ohledem na umístění (zeď se našla proti řečišti, odsud útok být veden ani nemohl) je jisté, že pevnost byla budována spíše jako demonstrace nedobytnosti. Uvnitř hradeb asi nebylo žádné stálé sídlo, spíše přístřešky, kam se mohl panovník schovat po dobu obléhání. Při předchozím pokusu o dobití Velké Moravy byl kníže zajat, vzato rukojmí a zabaven státní poklad, takže tohle je asi výsledek rozhodnutí, že k tomu již nikdy nedojde. Ostatně takto postavená pevnost, nejspíše mostem spojená a původním městem, do značné míry chránila i město - i kdyby bylo dobito, nešlo dát vojsku volno a pokyn k rabování, když nikdo neví, kolik je v nedobité pevnosti vojska a kdy vyběhne a pobije neorganizovanou armádu.

Město mohlo být rozděleno tak, aby vojenská posádka (hrad) bylo odděleno od obchodní (trhové) části, kam je relativně volný přístup a nepřítel by se tam mohl snadno infiltrovat. Menší hradiště mohlo být na druhé straně řeky. V Praze také bylo menší hradiště v místě dnešního Týnského chrámu a Ungeltu, kde se mohli ubytovat kupci, pokud přijeli v nevhodnou dobu na přebrodění řeky. I když osobně se domnívám, že v obou aglomeracích byl v té době most. Pro tesaře, kteří dokázali udělat kůlovou palisádu, totiž postavit most nemusel být velký problém.

Název: Je zajímavé, že Přemysl Otakar II. založil Nový Velehrad, ale městu se samovolně začalo od konce třináctého století říkat Hradiště, od 16. století dokonce Uherské Hradiště. To odpovídá tendenci k návratu k původnímu jménu lokality, který mohl buď přežívat, nebo být logický. Pro pomocnou pevnost na uherské straně, kterou museli obchodníci projít, aby se dostali na most, je v 9. století poměrně logický název "Uherské Hradiště".

Umístění kostela do lokality Sady mohlo být z čistě propagačních důvodů, nabílený kostel byl zdaleka viditelný a byl symbolem křesťanství na Velké Moravě. Sídlo (arci)biskupa by bylo logické spíše ve městě. Z porovnání s Prahou víme, že katedrála (sídelní kostel biskupa) může být poměrně malá, v Praze jí byla rotunda svatého Víta (větší byla nejen bazilika svatého Jiří, ale pravděpodobně i kostel panny Marie). Lokalita Sady byla proti útoku dosti nechráněná, Avaři nebyli křesťané, aby kostel ušetřili, a následující Maďaři přijali křesťanství až koncem desátého století.

Poznámka: Kníže Bořivoj byl pokřtěn sv. Metodějem v kostelíku sv. Víta. Možná byl tak zvolen proto, že při diskusi se sv. Metodějem se hlásil k bohu Santovítovi, a proto mu to mohl sv. Metoděj nabídnout. Původně jsem se domníval, že podobnost zasvěcení Santovítovi a svatému Vítu napadla svatého Václava během jeho církevních studií, ale kostel svatého Víta byl na Starém městě (čtvrť Moravy) mnohem dříve. Takže zásluhou sv. Václava zůstává získání paže tohoto světce, která zdůvodnila zbudování rotundy v Praze.Vrch Praha ale opevnil (a zabral tak nastolovací kámen) již otec sv. Václava.

Most šlo snadno postavit tam, kde bylo bahnité nebo písečné dno řeky, a tok nebyl příliš rychlý. Vyjděme z následující úvahy:

Tři kůly lze svázat do tvaru velkého řeckého písmene pí.

Stabilita tohoto řešení je malá, takže je třeba doplnit šikmé výztuhy proti borcení.

Připravený polotovar by šlo shodit do řeky z voru. Ale není to nutné. Začneme tím, že první pole mostu postavíme přímo na břehu, patřičně nižší. Náš polotovar po něm posuneme, až spadne do řeky, a dlouhými bidly jej postavíme do svislé polohy. V řece je proud, musíme tedy strkat šikmo. Také lze předpokládat použití lan (provazy lze vyrobit z kopřiv, což je v Čechách původní rostlina), takže při neúspěchu lze svázané kmeny vytáhnout a zkusit znovu.

Až dosáhneme svislé polohy, přidáme nosnou část, v podstatě několik rovných kmenů (ty byly i v palisádách). Dostaneme je tam tak, že prostřední dva postavíme na hotovou část mostu a necháme spadnout na správné místo. Můžeme si pomoci lany či bidly. Pak lze již přejít na provizorní konstrukci a položit další podélné nosníky. Podélné nosníky musí být od sebe vzdálené minimálně na svou šířku, protože na podpěře leží kmeny z obou polí.

Na podélné trámy se hustě položí tenké příčné "hatě". Zpevnit je lze například jílem.

Takový most by moc nevydržel. Z každé podpěry je třeba ve směru po proudu přidat šikmou vzpěru. Protože to by představovalo problém pro změnu při malém proudu, protože podpěra samotná by most kácela, je třeba doplnit vzpěru i ve směru proti proudu. Ostatně, ta se hodí v případě jarního tání.

Tím je hotové jedno pole a lze pokračovat dalším. Za cenu občasného uplavání materiálu to lze i suchou nohou. Ostatně, pokud něco uplave, lze to o kus dál většinou vylovit, zvlášť, když to máme přivázané.

Lze vymyslet řadu alternativ, například svazovat stojky jen do tvaru "A" a vytvořit jen těžko pochozí lávku (jeden kmen po každé straně). Pro provizorní budování je to snazší, po dokončení se přidá svislý kůl ke každé stojce ve směru proti proudu a most se rozšíří na požadovanou šířku. Při budování také lze použít připoutaný vor (na způsob přívozu, lano svírá se břehem řeky úhel od nuly do nejvýše třiceti stupňů), jak jsem uvedl, není to nezbytné, ale pro mosty s velkou roztečí stojánek nízko nad řekou to velmi usnadní výstavbu. Lano je třeba samozřejmě přitahovat a povolovat, jinak by se most postavil do oblouku.

Od podobné stavby nelze čekat, že by vydržela velkou vodu. Trvalý most zde znamená, že kupec se může spolehnout, že když přijede, bude jej moci použít. Řešením asi je mít materiál na nový most připravený a v případě potřeby, například po opadnutí povodně, jej postavit znovu. Pokud by šlo o plánovanou opravu, protože dřevěný most dlouho nevydrží, pak je výhodnější stavět druhý hned vedle. Starý most pak poslouží jako vhodné lešení. S jeho využitím lze lépe řešit problém s odhadováním hloubky kůlů směrem do vody.

Svislé kůly je samozřejmě lépe dělat dubové, a ponechat i krátké kusy větví, na které se pak příčné nosníky lépe naváží. Šikmé výztuhy mohou být také tvořeny částmi větví původního dubu. Vodorovný nosník původní konstrukce, kterou házíme do vody, nemusí být nutně vodorovný nosník hotového mostu. Pokud se některá podpěra příliš zaboří do bahna, je třeba podélné kmeny zvednout a doplnit další vodorovný vazník, aby mostovka byla více méně rovná.

Most je přes relativně snadnou proveditelnost vhodné před nepřáteli a konkurencí chránit druhým opevněním na druhé straně řeky. Nejde o cenu, ale o křehkost konstrukce. Obchodní město by mohlo přijít o značnou část zisku jen proto, že jim někdo opakovaně zbourá most.

Pro stavbu podobného mostu by se hodilo současné řečiště v Praze, Labe v Libici nad Cidlinou, řeka Morava u Mikulčic i mezi Starým Městem a Uherským Hradištěm. Mezi Zbraslaví (která tam samozřejmě nebyla) a hradištěm na Závisti asi musel fungovat spíše vorový přívoz (logicky přivázaný na pravém břehu, v místě chráněném pevností). Tato cesta (podél Berounky/podél potoka Břežanským údolím) ovšem zanikla v okamžiku, kdy se Berounka posunula tak, že omílá skálu "Kazín", takže nelze po jejím pravém břehu chodit (cesta se asi přesunula do údolí Motolského potoka a dále dnešní Prahou do Libice).

Teď již jen zbývá nějaké experimentální archeology přesvědčit, aby někde zkusili alespoň zmenšený most přes nějakou říčku postavit. Pak by bylo logické, že brody přeci nebudou v místě, kde je dno bahnité (přes řeku Moravu) nebo i jen písečné, jako v Praze. Ale stále zbývá možnost přívozu...

Poznámka: Učební texty doc. Velímského - "dřevěný most přes Vltavu" - dendrochronologické datování zřejmě 894 (mohlo být recyklováno starší dřevo, ale ne ve velkém rozsahu) - takže někteří lidé již v mosty věří. Mimochodem, legenda popisující přesun těla sv. Václava popisuje problém s říčkou Rokytka, překonání Vltavy má za samozřejmé.

Podle jednoho arabského rukopisu se uvádí, že na Moravě "Muži jejich, jak je to možné, jsou pod povrchem země a tomu udělali stropy ze dřeva." Tedy mají nějaké podzemní výdřevou opatřené chodby a jak můžou, tak tam zalezou. Podle Jana Galatíka (přepis zde) je to důkazem, že Veligrad byl na vrchu Náklo. Nicméně, v arabském textu jsou obě skutečnosti (existence Veligradu a kopání děr do země) oddělené, to druhé se zjevně týká celé Velké Moravy.

Vzhledem k dikci textu bych ale neřekl, že chodí pracovat, spíše to vypadá na oblíbenou činnost. Ale možná se jednalo o lidový zvyk. Někteří Češi, jak jen můžou, vyrazí třeba na chatu. Jiní třeba na ryby. Pak by byla naděje, že někde na moravském venkově by mohl tenhle pro Araby divný zvyk přetrvávat. Možná by šlo zkusit se projít po venkově na jižní Moravě a podívat se, zda tam nemají nějaké díry pod zem (v době Velké Moravy opatřené výdřevou, dnes bych čekal klenby), kam zalézají, jak jen mají chvilku čas, a pokud takové chování objevíme, tak se podívat, co tam dělají.

Myslím, že odpovědí na tento rébus je přítomnost římských vojsk na jihu Moravy. Římané se všude pokoušeli pěstovat révu vinnou, ale pro výrobu vína jsou nutné kamenné budovy a skleněné lahve. Místo lahví se nechají použít vysmolené (pivní) sudy, ale ve slovanských obydlích (polozemnice a roubenky) nelze za našich podmínek víno vyrobit (nešlo by to ani v Itálii, problém je teplo a u nás i kouř z ohniště). Musíte mít sklípek.

Našel jsem zajímavý text, rozebírající možnost umístění Veligradu. Zdá se, že původním sídelním místem byly (přinejmenším ještě za Mojmíra I.) opravdu Valy u Mikulčic, pod názvem snad Slovansko nebo Slavigrad, ve Fuldských análech je možná toto sídlo označováno jako staré město Rostislavovo. Zde také původně působili frančtí kněží a sem také snáze zasahovala moc franckého krále. Proto zde asi bylo také tolik kostelů; po zřízení moravského arcibiskupství zde mohlo přibýt sídlo biskupa a typicky slovanská stavba, rotunda (další dva kostely).

((Pro soběstačnost církevní správy, přesněji vysvěcení nového biskupa v případě úmrtí stávajícího, bylo třeba arcibiskupa a dvou biskupů. Na Moravě tedy musela být tři další biskupství, nejlépe umístěná tak, aby biskupové mohli snadno přicestovat na Velehrad. Problém samozřejmě nastal v okamžiku, kdy zemřel arcibiskup. Pak musel panovník nominovat jednoho z biskupů a poslat jej na vysvěcení do Říma. Po smrti druhého (nepočítaje Metoděje, ten byl titulárním arcibiskupem v Sirmiu) moravského arcibiskupa Silvestra se tak ale nestalo (asi chyběl funkční panovník), a na uvolněný stolec (ale s faktickým sídlem v Olomouci) usedl jeden z biskupů, možná dokonce olomoucký. Je možné, že k vysvěcení dalšího biskupa již nedošlo. Biskup Vracen mohl být oním posledním arcibiskupem vysvěcen jako velmi mladý a později se jen ujmout moravského biskupství místo jiného zaniklého, třeba zrovna v Mikulčicích.))

Důvod pro přesun sídla do již existujícího města (Morava) mohlo být (kromě blízkostí Francké říše) také samotné působení misijních (pasovských) kněží. Ti nutně museli pravidelně komunikovat se svým biskupstvím a posílat informace o stavu země, což mohl Rostislav považovat za špionáž. Po přesunutí dále do vnitrozemí se dostal z dohledu cizinců, kterým nevěřil. Ve městě Moravě pak naopak působil Metoděj, který neměl komu posílat pravidelné zprávy.

Opevnění města Morava nebylo možné udělat dostatečně chránitelné, i když delší hradba se vojskem kontroluje snáze (lepší poměr zabrané plochy, která koresponduje s možnou velikostí posádky, a délky hradeb; Christenův val má samotný okolo dvou kilometrů). Proto mezi prvním nájezdem v roce 855 a opakovaným v roce 869 nechal Rostislav postavit pevnost v lokalitě Rybáře, podle které se sídlo označuje jako Veligrad. Zmínka o nevýslovné pevnosti Rostislavově je až u druhé ze zmíněných výprav.

Pokud jde o Fuldské anály, je zajímavé, že autor rozlišuje staré město Rostislavovo, nevýslovnou pevnost Rostislavovu, ale také Děvín a Nitru. To znamená, že se jedná o čtyři různá místa, a lokalizaci Velehradu to velmi usnadňuje.

Odkazy na zajímavé texty: velmi kvalitní rozbor je na www.morava.maweb.eu. Je zajímavé, že i u Mikulčic byla část aglomerace již na druhém břehu (jejím pozůstatkem je kostel v Kopčanech). Bylo by to tak i v případě brodu, kupci se po přebrodění potřebují usušit, a pokud naopak přijedou později večer, je lépe brodění nechat na druhý den. Jak jsem již psal, u mostu je to třeba pro jeho ochranu a vybírání mýtného. Stačí malá pevnost, velké vojenské výpravy jsou vzácné a v jejich případě vojáci utečou a pevnůstku i s mostem nechají nepříteli napospas.

Moravia Magna - například seznam biskupů (nevím, co tam dělá sv. Cyril), kníže Zbraslav (tedy zakladatel Zbraslavi, nebo byla založena na jeho počest).

Moravia Magna končí na začátku roku 2010. Ve velké části dokumentů se snaží dokázat, že Přemyslovci byli potomci Mojmírovců. Jak jsem uvedl, myslím, že to bylo naopak, a k bodu "křesťanská symbolika orby" na předchozím odkaze bych dodal, že Přemysl opravdu mohl založit Prahu (kde se vzalo slovo Žiži?), ale jako náboženské a politické shromaždiště, původně jen vymýcenou plochu vyznačenou brázdou. Možná tu umístil i nastolovací kámen, mohl být používán pravidelně (u Slovanů se mohl předseda vlády volit či častěji potvrzovat každý například druhý rok na další období) a tady by byl daleko od Avarů i v bezpečí od zneužití Franky.